IPv6 (internetový protokol verze 6) je v označení nastupujícího protokolu pro komunikaci v současném Internetu (resp. v počítačových sítích, které Internet vytvářejí). IPv6 nahrazuje dosluhující protokol IPv4. Přináší zejména masivní rozšíření adresního prostoru (tj. možnost přidělit všem zařízením jejich vlastní IPv6 adresu) a zdokonalení schopnosti přenášet vysokorychlostně data.

Pro používání IPv6 není ze strany uživatele v operačních systémech nutná žádná speciální příprava (tj. minimálně Android 5.0, Windows Vista, Linux 2.6.12). Stejně jako pro IPv4 je však nutné příslušné nastavení síťových prvků (routerů), a aby IPv6 podporoval poskytovatel internetového připojení. V případech kdy síť LAN a WAN ještě není na protokol IPv6 připravena, je možno využít různých tzv. mechanismů přechodu, založených na enkapsulaci (zabalení) paketů IPv6 do IPv4.

Adresování

128bitová délka

Hlavní změnou oproti IPv4 je délka síťové adresy. Adresy IPv6 jsou 128 bitů dlouhé[27], zatímco IPv4 adresy mají 32 bitů. Zatímco IPv4 obsahuje zhruba 4 miliardy adres, IPv6 má dostatek prostoru pro 3.4×1038 unikátních adres. Adresy IPv6 se typicky skládají ze dvou logických částí: 64bitového (pod)síťového prefixu a 64bitové části hosta, buď automaticky vytvářené na základě MAC adresy rozhraní nebo přiřazené následně. Jelikož globálně unikátní MAC adresa umožňuje vystopovat uživatelské vybavení – a tedy uživatele – IPv6 adresy se mění s časem. RFC 3041 byla vyvinuta s cílem snížit šanci trvalého svázání identity uživatele a IPv6 adresy, což obnovuje některé z možností anonymity existující u IPv4. RFC 3041 popisuje mechanismus na jehož základě náhodné na čase závislé bity mohou být využity k identifikaci okruhu rozhraní, nahrazujíc tak neměnné a sledovatelné MAC adresy.

V původním návrhu RFC 4291 je počítáno s obecným rozdělením adresy na síťový prefix a identifikátor koncového uzlu, kdy pro síťový prefix se mělo použít prvních n bitů a pro identifkátor síťového prvku zbývajících 128-n bitů. SLAAC počítá s 64bitovým prefixem sítě, pro jinou velikost síťového prefixu není chování implementací IPv6 definováno.

Notace

IPv6 adresy se obvykle zapisují jako osm skupin čtyř hexadecimálních číslic. Například 2001:0db8:85a3:08d3:1319:8a2e:0370:7334 je platná adresa IPv6. Pokud je jedna nebo více ze čtyřčlenných po sobě následujících skupin 0000, nuly mohou být vynechány a nahrazeny dvěma dvojtečkami (::). Např. 2001:0db8:0000:0000:0000:0000:1428:57ab lze tedy nahradit 2001:0db8::1428:57ab. Libovolný počet po sobě následujících skupin 0000 může být nahrazen dvěma dvojtečkami, pokud se v adrese toto nahrazení vyskytuje pouze jednou. Předcházející nuly ve skupině mohou být vynechány (jako v ::1 pro místní smyčku). Adresy níže jsou tedy platné a rovnocenné:

2001:0db8:0000:0000:0000:0000:1428:57ab
2001:0db8:0000:0000:0000::1428:57ab
2001:0db8:0:0:0:0:1428:57ab
2001:0db8:0:0::1428:57ab
2001:0db8::1428:57ab
2001:db8::1428:57ab

Více než jedna zkracující skupina dvou dvojteček je neplatná, jelikož by mohla učinit adresu nejednoznačnou, např. v 2001:0000:0000:FFD3:0000:0000:0000:57ab, zkráceno na 2001::FFD3::57ab může znamenat 2001:0000:0000:0000:0000:FFD3:0000:57ab nebo 2001:0000:FFD3:0000:0000:0000:0000:57ab či obdobnou permutaci.

Posloupnost čtyř bajtů na konci IPv6 adresy může být také uvedena v desítkové soustavě za použití tečky jako oddělovače. Tato notace je často využívána v kompatibilních adresách (viz níže). Schéma je výhodné při vypořádávání se se smíšeným prostředím IPv4 a IPv6 adres. Obecná notace má formu x:x:x:x:x:x:d.d.d.d, kde x zastupují šest vyšších řádů hexadecimálně a d odpovídají desítkovým číslům osmibitové části nižšího řádu adresy, stejně jako u IPv4. Například ::ffff:12.34.56.78 je totožné s ::ffff:c22:384e a 0:0:0:0:0:ffff:0c22:384e. Používání této notace není schváleno a není podporováno řadou aplikací. Další informace lze nalézt v RFC 4291 – „Architektura adresování IPv6“[27].

Skutečné IPv6 adresy v URL

V URL je adresa IPv6 uzavřena v hranatých závorkách. Například:

http://[2001:0db8:85a3:08d3:1319:8a2e:0370:7344]/ Archivováno 9. 8. 2013 na Wayback Machine.

Tato notace umožňuje analýzu URL bez záměny IPv6 adresy a čísla portu:

https://[2001:0db8:85a3:08d3:1319:8a2e:0370:7344]:443/[nedostupný zdroj]

Další informace lze nalézt v RFC 2732 – „Formát skutečných IPv6 adres v URL“ a RFC 3986 – „URI: Obecný syntax“.

Notace sítě

Sítě IPv6 jsou popisovány za pomoci notace CIDR. IPv6 síť (či podsíť) je skupina blízkých IPv6 adres, jejíž velikost musí být mocninou čísla dvě. Počáteční bity adresy, stejné pro všechny hosty dané sítě, se nazývají prefixem sítě. Síť je označena první adresou v síti a lomítkem oddělenou délkou prefixu v bitech (desítkově). Například 2001:0db8:1234::/48 označuje síť s adresami od 2001:0db8:1234:0000:0000:0000:0000:0000 do 2001:0db8:1234:ffff:ffff:ffff:ffff:ffff. Protože jednotlivý host může být chápán jako síť s délkou prefixu 128 bitů, někdy se adresy hostů zapisují s /128 na konci.

Druhy IPv6 adres

Adresy IPv6 se dělí do tří kategorií:

  • unicast adresy

  • multicast adresy

  • anycast adresy

Unicast adresa reprezentuje jednotlivé síťové rozhraní. Paket zaslaný na unicast adresu je doručen konkrétnímu počítači. Následující typy adres jsou IPv6 unicast adresy:

  • globální unicast adresy

  • adresy místní linky

  • adresy místní stránky

  • unikátní lokální IPv6 unicast adresy

  • speciální adresy

Multicast adresy jsou používány k definování množiny rozhraní obvykle patřících různým uzlům, nikoli pouze jednomu. Paket zaslaný na multicast adresu je protokolem doručen všem rozhraním určeným touto adresou. Multicast adresy mají prefix FF00::/8 a jejich druhý oktet určuje dosah adresy, tzn. rozsah v jakém je multicast adresa zviditelněna. Běžně využívány jsou rozsahy místní linky (0x2), místní stránky (0x5) a globální (0xE). Anycast adresy jsou také přiřazeny více než jednomu rozhraní, patřící rozdílným uzlům. Nicméně paket vyslaný na anycast adresu je obvykle doručen pouze jednomu z členských rozhraní, typicky „nejbližšímu“ vzhledem k představě směrovacího protokolu o vzdálenosti. Anycast adresy nemohou být snadno identifikovány, mají strukturu běžné unicast adresy a liší se pouze zaváděním do směrovacího protokolu na více místech v síti.

Speciální adresy

Existují adresy, které mají speciální význam v IPv6:

Místní linka

::/128 — adresa samých nul je nespecifikovaná adresa a je používána pouze v softwaru.
::1/128 — adresa místní smyčky je adresa pro localhost. Pokud aplikace vyšle paket na tuto adresu, IPv6 paket je vrácen zpět na téhož hosta (odpovídá 127.0.0.1 v IPv4).
fe80::/10 — prefix místní linky udává platnost adresy pouze v místní fyzické lince. Analogické autokonfigurační IPv4 adrese 169.254.0.0/16.

ULA

fc00::/7 — unikátní lokální adresy (ULA) jsou směrovatelné pouze v množině spolupracujících sítí. Zavedeno v RFC 4193 jako náhrada za "site-local" (viz níže). Adresy zahrnují 40bitové pseudonáhodné číslo minimalizující nebezpečí konfliktu při sloučení sítí či úniku paketů.

IPv4

::ffff:0:0/96 — tento prefix se používá pro IPv4 mapované adresy (viz Mechanismy přechodu níže).
2002::/16 — pro adresování tunelu IPv6 v IPv4.

Multicast

ff00::/8 — použití pro multicast adresy[27][29].

Užito v příkladech, neschváleno, či zastaralé

  • ::/96 — nulový prefix se používal pro adresy kompatibilní s IPv4. Nyní zastaralý.

  • 2001:db8::/32 — dle RFC 3849 vyhrazeno pro dokumentaci. Kdekoliv je dán příklad IPv6 adresy, měl by mít tento prefix.

  • fec0::/10 — prefix "site-local" byl definován v rfc1884 pro lokální IP např. uvnitř místní organizace. Použití bylo v září 2004 odmítnuto dle RFC3879 kvůli nejednoznačnosti adres a nejasné definici "sites". Nahrazeno konceptem ULA (Unique local address) zavedeným v rfc4193.

V protokolu IPv6 nejsou vymezeny žádné rozsahy adres pro broadcast — aplikace používají multicast ke skupině all-hosts. IANA udržuje oficiální seznam IPv6 adresního prostoru. Přiřazení globálních unicastů lze nalézt na stránkách konkrétních regionálních registrátorů, nebo na stránkách GRH DFP.

Zónové rejstříky

Určitý problém představují adresy lokální linky pro systémy s více než jedním rozhraním. Jelikož každé rozhraní může být připojeno k jiné síti a všechny adresy se zdají být na stejné podsíti, objevuje se nejednoznačnost neřešitelná směrovacími tabulkami. Například host A má dvě rozhraní a těmto rozhraním jsou při aktivaci automaticky přiřazeny adresy místní linky (dle RFC 2462): fe80::1/64 a fe80::2/64. Pouze jedno z rozhraní je připojeno do stejné fyzické sítě jako host B s adresou fe80::3/64. V případě že host A se pokusí o spojení s fe80::3, jak určí rozhraní které má použít?

Řešení, definované v RFC 4007, je dodatkem k unikátnímu zónovému rejstříku místního rozhraní v textové podobě ve tvaru <adresa>%<id_zóny>, například http://[fe80::1122:33ff:fe11:2233%eth0]:80/. Toto ovšem může vyvolat další problémy kvůli kolizi s procentovým kódováním použitým v URI[1].

  • Implementace IPv6 v Microsoft Windows používá číselnou identifikaci zóny: fe80::3%1

  • BSD aplikace typicky použijí jméno rozhraní jako identifikátor zóny: fe80::3%pcn0

  • Linuxové aplikace také použijí jméno rozhraní jako identifikátor zóny: fe80::3%eth0

Poměrně málo aplikací pracujících s protokolem IPv6 "rozumí" syntaxi identifikátorů zóny (s důležitou výjimkou v OpenSSH), čímž se pro ně adresy místní linky stávají nepoužitelnými, pokud místní linky využije více než jedno rozhraní.

IPv6 paket

Paket IPv6 se skládá ze dvou hlavních částí: hlavičky a těla. Hlavička se nachází v prvních 40 oktetech (320 bitů) paketu: Hlavička IPv6[30] Byty 0 1 2 3

0–3 Verze Třída provozu Značka toku 4–7 Délka dat Další hlavička Max. skoků 8–11 Zdrojová adresa 12–15 16–19 20–23 24–27 Cílová adresa 28–31 32–35 36–39

  • verze — 4 bity, verze 6

  • třída provozu — 8 bitů na prioritu paketu. Úroveň priority se dělí na rozsahy: kde zdroj podporuje kontrolu přetížení a bez podpory kontroly přetížení.

  • Značka toku — 20 bitů pro správu QoS. Původně určeno pro speciální obsluhu aplikací reálného času, nyní se nepoužívá.

  • Délka dat — 16 bitů pro délku těla paketu. Při vynulování se nastaví „jumbo“ tělo (skok za skokem)

  • Další hlavička — 8 bitů, určuje další vnořený protokol. Hodnoty se shodují s hodnotami definovanými pro IPv4.

  • Zdrojová a cílová adresa — 128 bitů na každou adresu.

  • Hop limit — 8 bitů, číselně definuje počet povolených přechodů síťovými prvky. Každý přechod znamená snížení čísla o 1.

Tělo paketu může být 64KiB velké ve standardním režimu nebo větší s volbou „jumbo“ těla. Fragmentace je v IPv6 ošetřena pouze na straně odesílatele. Směrovače paket nikdy nefragmentují. Je očekáváno že host sám zjistí velikost MTU. Pole Protocol z IPv4 je nahrazeno položkou Next header (Následující hlavička). Tato položka obvykle určuje protokol přenosové vrstvy použitý tělem paketu. Nicméně, za přítomnosti rozšiřujících položek položka následující hlavička označuje přítomnost zvláštní hlavičky Options. Vložení této hlavičky pro přenos voleb je analogické AH a ESP v protokolu IPsec pro obě verze IPv4 a IPv6.

DNS a IPv6

V systému DNS jsou IPv6 adresy zastoupeny AAAA záznamy (tzv. „quad-A“ záznamy) pro dopředné vyhledávání. Reverzní vyhledávání se odehrávají pod ip6.arpa (dříve ip6.int), kde je adresní prostor přenesen na tzv. hranice nibble. Toto schéma, jednoduše přenesené ze známého A záznamu a schémat in-addr.arpa, je definováno v RFC 3596.

AAAA schéma bylo jedno ze dvou nabízených v době vývoje architektury IPv6. Druhý návrh, vytvořený pro usnadnění přečíslování sítě, by měl A6 záznamy pro dopředné vyhledávání a množství jiných inovací jako např. bit-string pojmenování a DNAME záznamy. Je popisován v experimentálním RFC 2874 a odkazovaných dokumentech (s diskuzí kladů a záporů obou schémat v RFC 3364). Pole záznamu AAAA NAME Doménové jméno TYPE AAAA (28) CLASS Internet (1) TTL Lhůta platnosti záznamu v sekundách RDLENGTH Délka pole RDATA RDATA Řetězcová forma adresy IPv6 jak uvedeno v RFC 3513

RFC 3484 udává jak mají aplikace vybrat IPv6 nebo IPv4 adresu k použití, včetně adresy získané z DNS. RFC o IPv6 a DNS

Rozšíření DNS pro podporu IP verze 6 — RFC 1886
Rozšíření DNS pro podporu agregací a přečíslování adres IPv6 — RFC 2874
Kompromisy v DNS podpoře pro IPv6 — RFC 3364
Výchozí výběr adres pro IPv6 — RFC 3484
Architektura adresování IPv6 — RFC 3513
Rozšíření DNS pro podporu IPv6 (nahrazuje 1886 a 3152) — RFC 3596

Mechanismy přechodu

Před kompletním nahrazením IPv6 za IPv4, což se pravděpodobně nestane v dohledné budoucnosti, je zapotřebí množství tzv. mechanismů přechodu, umožňující IPv6 hostům využívat IPv4 služby a izolovaným IPv6 hostům a sítím dosáhnout IPv6 Internet přes infrastrukturu IPv4.[31] obsahuje přehled přechodových mechanismů zmíněných níže. Duální implementace

Jelikož IPv6 je konzervativním rozšířením IPv4, je poměrně snadné vytvořit síťovou implementaci podporující obě verze IP, sdílející většinu kódu. Taková se nazývá duální implementace a host používající tuto implementaci se nazývá dual stack host. Tento přístup je popsán v RFC 4213. Většina současných implementací IPv6 používá duální implementaci. Některé z dřívějších experimentálních implementací používaly nezávislé IPv6 a IPv4. Nejsou známy žádné implementace pouze pro IPv6. Tunelování

Pro dosažení IPv6 konektivity prostřednictvím existující IPv4 infrastruktury je možno použít techniky někdy nesprávně označované jako tunelování, která zapouzdřuje IPv6 pakety do IPv4, použité jako linkové vrstvy pro IPv6. Pakety IPv6 mohou být přímo zapouzdřeny do IPv4 paketů použitím protokolu číslo 41, nebo do UDP paketů, například pro překonání směrovače nebo NAT zařízení blokujícího přenos protokolu 41. Další možností je využití obecného schématu zapouzdření, jako je např. AYIYA – Anything In Anything[32] nebo GRE. Automatické tunelování

Automatické tunelování se vztahuje k technice automatického určení koncových bodů tunelu pomocí směrovací infrastruktury. Doporučený způsob automatického tunelování je tunelování 6to4, využívající zapouzdření protokolem 41. Koncové body tunelu jsou určeny za pomoci známé IPv4 anycast adresy na vzdálené straně a vnoření IPv4 adresy do IPv6 adresy na místní straně. 6to4 je v současnosti široce nasazováno. Jiný mechanismus automatického tunelování je ISATAP. Tento protokol považuje IPv4 síť za virtuální místní IPv6 linku s mapováním každé IPv4 adresy na adresu místní linky IPv6. Teredo je technika automatického tunelování používající UDP zapouzdření a uvádí se jako schopné překonat vícenásobný NAT. V současné době není Teredo příliš nasazováno, nicméně experimentální verze Tereda je instalována ve Windows XP SP2 implementaci IPv6. Ve Windows Vista jsou IPv6, 6to4 a Teredo přítomny a standardně povoleny. Spravované tunelování

Spravované tunelování je technika kde koncové body tunelu jsou výslovně uvedeny. Ať už lidským operátorem nebo automatickou službou známou jako zprostředkovatel tunelu. Spravované tunelování je obvykle více deterministické a snadněji odladitelné než automatické tunelování, proto je doporučeno pro velké dobře spravované sítě. Spravované tunelování používá protokol 41 v položce Protocol IPv4 paketu. Tato metoda je také známa pod názvem 6in4. Použití proxy a překlad

Pokud IPv6 host potřebuje přistupovat k IPv4 službě, jako je například web server, je potřeba některá z metod překladu. Jedna z funkčních metod je použití duální implementace proxy v aplikační vrstvě, například webová proxy. Byly také nabídnuty techniky podobné NAT pro překlad na nižších vrstvách bez ohledu na aplikaci. Většina byla shledána příliš nespolehlivými v praxi, kvůli široké škále funkcionalit vyžadovaných běžnými protokoly aplikační vrstvy, a mnohdy jsou považovány za zastaralé. Hlavní milníky v dostupnosti IPv6 Rok Ohlášení a dostupnost 1996 Linux získává podporu IPv6 v jádře vývojové verze 2.1.8.[33] 1997 Koncem roku 1997 operační systém IBM AIX 4.3 podporuje IPv6 jako první z komerčních platforem.[34][35] 1998 Microsoft Research[36] poprvé uvolnil experimentální IPv6 zásobník. Tato verze nebyla určena pro nasazení v produkčním prostředí. 2000 Podpora IPv6 v produkční kvalitě se stala dostupnou od počátku do poloviny roku 2000 ve FreeBSD, OpenBSD a NetBSD díky KAME projektu.[37] Sun Solaris podporuje IPv6 od verze 8 v únoru 2000.[38] 2002 Microsoft Windows NT 4.0 a Windows 2000 SP1 disponují omezenou podporou IPv6 pro výzkum a experimenty od roku 2002. Microsoft Windows XP (2001) měly podporu IPv6 pro testovací účely. Ve Windows XP SP1 (2002) a Windows Server 2003 je IPv6 zahrnuto jako kmenový síťový protokol použitelný pro komerční nasazení.[39] IBM z/OS podporoval IPv6 od verze 1.4, dostupné od září 2002.[40] 2003 Apple Mac OS X v10.3 "Panther" (2003) podporuje IPv6.[41] V červenci, ICANN oznamuje viditelnost IPv6 AAAA záznamů pro doménu nejvyššího řádu zemí Japonsko (.jp) a Koreu (.kr) na kořenových DNS serverech pod sériovým číslem 2004072000. IPv6 záznamy pro Francii (.fr) byly přidány o něco později. Tím se IPv6 stává funkční ve veřejném smyslu. 2007 Microsoft Windows Vista (2007) nativně podporují IPv6.[39] Apple AirPort Extreme 802.11n základová stanice je v základním nastavení IPv6 brána. Používá „6to4“ tunelování a volitelně může směrovat skrz ručně nastavený IPv4 tunel.[42] 2008 4. února 2008 organizace IANA přidává AAAA záznamy IPv6 adres čtyř kořenových serverů.[43] Díky tomuto přechodu je pro dva internetové hosty možné komunikovat kompletně bez použití IPv4. Kritika

Přestože byl protokol IPv6 uvítán jako budoucnost internetu a očekává se, že vyřeší mnoho problémů, zazněla také jeho kritika. Jednou z námitek je extrémní velikost adresního prostoru. S více než bilionem adres na čtvereční centimetr povrchu planety byly 128bitové adresy označeny za neúměrně velké. Tato námitka je běžná, nicméně nezohledňuje fakt, že IETF nikdy neměla v úmyslu přiřadit statické adresy každému z možných míst. Délka je zvolena s ohledem na agregaci směrování, autokonfigurace adres a jiné záležitosti působící problémy v IPv4. Zpracování takto dlouhých adres může vyžadovat více času a může zvýšit cenu směrovačů.

Německý výzkumník a nezávislý bezpečnostní konzultant Marc Heuse pak v roce 2012 upozornil na to, že protokol IPv6 je zranitelný kvůli funkci router advertisement, kdy útočník může předstírat, že je router a vysílat falešné pakety. [44]

Odkazy

Reference

RFC6890: Special-Purpose IP Address Registries [online]. IETF, 2013-04 [cit. 2015-12-01]. Kapitola IPv4 Special-Purpose Address Registry Entries. Dostupné online. (anglicky)
WULF, Wiliam A. Ohlédnutí za dvacátým stoletím. Překlad Ivan Boháček. Vesmír [online]. 2001-05 [cit. 2015-12]. Dostupné online. ISSN 1214-4029.
RFC2071: Network Renumbering Overview: Why would I want it and what is it anyway? [online]. IETF, 1997-01 [cit. 2015-12-01]. Dostupné online. (anglicky)
RFC2072: Router Renumbering Guide [online]. IETF, 1997-01 [cit. 2015-12-01]. Dostupné online. (anglicky)
PETR, Emanuel; SURÝ, Ondřej. Vlastnosti protokolu IPv6 (II). Computerworld [online]. 2011-11-02 [cit. 2015-12]. Dostupné online. ISSN 1210-9924.
ripe-655: IPv6 Address Allocation and Assignment Policy [online]. RIPE, 2015-10 [cit. 2015-12-01]. Kapitola 7. IPv6 Provider Independent (PI) Assignments. Dostupné online. (anglicky)
RFC1518: An Architecture for IP Address Allocation with CIDR [online]. IETF, 1993-9 [cit. 2015-12-01]. Dostupné online. (anglicky)
RFC1550: IP: Next Generation (IPng) White Paper Solicitation [online]. IETF, 1993-12 [cit. 2015-12-01]. Dostupné online. (anglicky)
KRIKORIAN, Raffi. What ever happened to IPv5? [online]. O’Reilly Media [cit. 2015-12-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-12-15. (anglicky)
RFC2462: IPv6 Stateless Address Autoconfiguration [online]. IETF, 1998-12 [cit. 2015-12-01]. Dostupné online. (anglicky)
RFC2894: Router Renumbering for IPv6 [online]. IETF, 2000-08 [cit. 2015-12-01]. Dostupné online. (anglicky)
http://www.ipv6forum.org – IPv6 fórum
VÁCLAVÍK, Lukáš. Adresy IPv4 došly, zachovejte paniku. cnews.cz [online]. 2011-02-04 [cit. 2015-12]. Dostupné online. ISSN 1804-9907.
https://www.root.cz/clanky/uz-i-v-africe-dochazeji-ipv4-adresy/
Archivovaná kopie. www.apnic.net [online]. [cit. 2015-11-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-09-29.
https://www.arin.net/announcements/2014/20140423.html
https://blog.nic.cz/2015/09/29/zero/
Archivovaná kopie. www.ripe.net [online]. [cit. 2015-11-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-09-18.
Pragmatická zpráva o úbytku IPv4 síťových adres: Tony Hain, Cisco Systems
PRŮŠA, Jiří. Mgr. [online]. Lupa, 10.8.2015. Dostupné online.
Nařízení Office of Management Budget ze srpna 2005. www.whitehouse.gov [online]. [cit. 11-01-2008]. Dostupné v archivu pořízeném dne 16-06-2008.
Alokace IPv6 adres ministerstva obrany USA. www.gcn.com [online]. [cit. 11-01-2008]. Dostupné v archivu pořízeném dne 01-12-2008.
Kousnutý IPv6 (oprava první zprávy). www.gcn.com [online]. [cit. 11-01-2008]. Dostupné v archivu pořízeném dne 22-10-2008.
Poskytnutí nástrojů pro sdílení informací Archivováno 28. 5. 2008 na Wayback Machine.: Síťové podnikové služby (Vedoucí Ředitelství pro informační politiku ministerstva obrany)
IPv6 pracovní skupiny
Statistika na stránkách Google
RFC4291: IP Version 6 Addressing Architecture [online]. IETF, 2006-02 [cit. 2015-12-01]. Dostupné online. (anglicky)
ZAJÍC, Radek. Proč 18 trilionů adres domácnosti nestačí. Root.cz [online]. 21. 6. 2018. Dostupné online. ISSN 1212-8309.
Adresy IPv6 multicastů
SATRAPA, Pavel. Internetový protokol verze 6 [online]. 3. vyd. CZ.NIC, z. s. p. o, 2009-11 [cit. 2015-12-01]. (CZ.NIC). S. 35. Dostupné online. ISBN 978-80-904248-4-5.
Přechodové mechanismy IPv6 / Porovnání tunelování
https://www.sixxs.net/tools/ayiya/
projekt vývoje IPv6 pro Linux. www.linux-ipv6.org [online]. [cit. 2008-01-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-12-30.
Podpora IPv6 obsažená v AIX 3.3. dict.regex.info [online]. [cit. 10-01-2008]. Dostupné v archivu pořízeném dne 28-07-2013.
To je AIX 4.3.. dict.regex.info [online]. [cit. 10-01-2008]. Dostupné v archivu pořízeném dne 28-07-2013.
Internetový protokol verze 6 (staré vydání IPv6 Microsoft Research)
Projekt KAME
Změny v Sun Solaris 8 oproti Solaris 7. www.ocf.berkeley.edu [online]. [cit. 10-01-2008]. Dostupné v archivu pořízeném dne 07-09-2006.
Hlavní IPv6 stránka Microsoftu
http://www-03.ibm.com/servers/eserver/zseries/announce/zos_r4/
Mac OS X 10.3 používá IPv6[nedostupný zdroj]
Technická specifikace Apple AirPort Extreme.
IPv6: přichází na kořenový server ve vaší blízkosti
IPv6 není bezpečný a nasazujte ho s rozmyslem, varuje expert. www.ictmanazer.cz [online]. [cit. 2012-09-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-09-01.

Literatura

Hlavní specifikace

  • RFC 2460: Internet Protocol, Version 6 (IPv6) Specification (obsoletes RFC 1883)

  • RFC 2461/RFC 4311: Neighbor Discovery for IP Version 6 (IPv6) (4311 updates)

  • RFC 2462: IPv6 Stateless Address Autoconfiguration

  • RFC 4443: Internet Control Message Protocol (ICMPv6) for the IPv6 Specification (obsoletes RFC 2463)

  • RFC 2464: Transmission of IPv6 Packets over Ethernet Networks

  • RFC 4291: Internet Protocol Version 6 (IPv6) Addressing Architecture (obsoletes RFC 3513)

  • RFC 3041: MAC address use replacement option

  • RFC 3587: An IPv6 Aggregatable Global Unicast Address Format

Bezstavová autokonfigurace

  • RFC 2461: Neighbor Discovery for IP Version 6 (IPv6)

  • RFC 2462: IPv6 Stateless Address Autoconfiguration

Programování

  • RFC 3493: Basic Socket Interface Extensions for IPv6 (překonává RFC 2553)

  • RFC 3542: Advanced Sockets Application Program Interface (API) for IPv6 (překonává RFC 2292)

  • RFC 4038: Application Aspects of IPv6 Transition

  • RFC 3484: Default Address Selection for Internet Protocol version 6 (IPv6)

Knihy

Existuje množství knih s tématem IPv6:

SATRAPA, Pavel. IPv6 [online]. 3., aktualizované vyd. Praha: CZ.NIC, 2011 [cit. 2012-09-29]. (CZ.NIC). Dostupné online. tištěná [2]. ISBN 978-80-904248-4-5.
ISBN 0-12-370479-0 IPv6 Advanced Protocols Implementation (April 2007)
ISBN 0-12-447751-8 IPv6 Core Protocols Implementation (October 2006)
ISBN 0-471-49892-0 Migrating to IPv6: A Practical Guide to Implementing IPv6 in Mobile and Fixed Networks (2006)
ISBN 1-59059-527-0 Running IPv6 (2006)
ISBN 0-596-00934-8 IPv6 Network Administration (2005)
ISBN 3-9522942-0-9 IPv6 – Grundlagen, Funktionalität, Integration by Silvia Hagen (German Edition, 2004)
ISBN 0-596-10058-2 IPv6 Essentials, 2nd Edition by Silvia Hagen (English, 2006)
ISBN 1-55558-318-0 IPv6 network programming by Jun-ichiro itojun Hagino (English, 2004)
ISBN 957-527-727-9 IPv6 network programming by Jun-ichiro itojun Hagino (Traditional Chinese, 2004)
ISBN 4-7561-4236-2 IPv6 network programming by Jun-ichiro itojun Hagino (Japanese, 2003)
ISBN 0-13-241936-X IPv6: The New Internet Protocol by Christian Huitema (1998) (The original IPv6 bible)

Externí odkazy

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu IPv6 na Wikimedia Commons
IPv6 wiki: http://www.ipv6.cz/
(anglicky) dmoz.org
(anglicky) Everything you need to know about IPv6 from Ars Technica
(anglicky) IPv6 – The Next Generation Internet Protocol (IATAC IAnewsletter 7-3 (Fall/Winter 2004/2005)) (PDF)
(německy) Status der IPv6-Einführung in .cz (Stav zavádění IPv6)

Zainteresované pracovní skupiny IETF

(anglicky) ipv6 IP Version 6 (uzavřena)
(anglicky) multi6 Site Multihoming in IPv6
(anglicky) shim6 Site Multihoming by IPv6 Intermediation
(anglicky) v6ops IPv6 Operations
(anglicky) 6bone IPv6 Backbone (uzavřena)
(anglicky) ipng IP Next Generation (uzavřena)
(anglicky) ipv6mib IPv6 MIB (uzavřena)

Zdroje a odkazy

Pavel Satrapa — IPv6 Internetový protokol verze 6, čtvrté vydání Edice CZ.NIC vynikající kniha v PDF o protokolu IPv6

Seminář IPv6 2017 – Pavel Satrapa – Úvod do IPv6

BIRD - internet routing daemon

FRRouting Project

Kea DHCP Modern, open source DHCPv4 & DHCPv6 server