\(\Psi\) Dynamické routování (dynamic routing)

Dále vypsaná směrování nejsou široce používána, jsou uvedena pro ucelený přehled:

Izolované Izolované směrování je založeno na individuálním přístupu. Nikdo nikomu neposílá žádné informace o stavu sítě, každý směrovač se rozhoduje zcela samostatně. Do této skupiny patří například záplavový algoritmus (též roztékání, flooding), kdy každý směrovač pošle paket do všech rozhraní kromě toho, z nějž dorazil. Tento algoritmus je velmi nehospodárný, na druhé straně ale zkouší všechny cesty, takže najde i tu nejlepší. Používá se v případech , kdy je možné síť nadimenzovat (například pro přepravu dat pro řízení jaderného reaktoru, nebo ve vojenství) nebo je třeba informaci co nejrychleji rozšířit po celé síti. Největším problémem roztékání jsou cykly v síti, které způsobí, že paket se po čase vrátí znovu a znovu… Primitivním řešením tohoto problému je omezit životnost paketu.

Náhodné směrování Náhodné směrování je zdánlivě nesmyslný způsob, avšak občas se používá v případě zahlcení směrovače, který nestíhá prohledávat routovací tabulku, a tak pakety, které by normálně zahodil, pošle náhodným směrem a má částečnou šanci se s paketem trefit do správné cesty (tudíž odesílatel nebude muset ztracený paket znovu po síti posílat a tím fakticky zvyšovat zátěž sítě).V pozadí je myšlenka, že kromě náhodnosti paket narazí na router, který správnou cestu zná (nalezne ve své tabulce).Kromě šance na doručení jinak zahozeného paketu může takto zahlcený router přenést část své zátěže na okolní aktivní prvky.

Zdrojové směrování Zdrojové směrování (anglicky source routing) je používán na linkové vrstvě např. v Token ringu. Odesílatel nejprve zašle do sítě záplavovou výzvu ke zjištění cesty k hledanému cíli. Pokud je příjemce dosažitelný, vrátí se mu odpověď v podobě výsledné trasy (seznamu routerů po cestě od odesílatele k příjemci). Výhodou tohoto způsobu je, že najde opravdu tu nejkratší cestu ze všech možných cest, avšak záplavový způsob je značně nešetrný k přenosovým kapacitám sítě.

Zpětné učení Zpětné učení funguje podobně jako přehazování paketů na switchi na linkové vrstvě. Pokud router obdrží paket s příjemcem, o kterém neví, kde se nachází, pošle ho dál na všechna rozhraní (s výjimkou toho, odkud paket přišel). Avšak současně s každým procházejícím paketem si poznamenává, na jaké rozhraní přišel paket s daným odesílatelem. Tímto způsobem se učí topologii sítě (na kterém rozhraní jsou kteří hostitelé, tedy fakticky routovací tabulku).

Směrování v Internetu

Jelikož jsou rozměry Internetu obrovské, je v něm směrování realizováno hierarchicky. Celý Internet je rozdělen na autonomní systémy (anglicky Autonomous System, AS). Autonomní systém je část sítě s jednotnou směrovací politikou vůči zbytku Internetu. Typickým příkladem je síť jednoho poskytovatele Internetu a jeho připojených zákazníků. Uvnitř autonomního systému se typicky používá směrovací protokol IGP (anglicky Interior Gateway Protocol). Předávání směrovacích informací mezi autonomními systémy řeší směrovací protokol EGP (anglicky Exterior Gateway Protocol). Používané směrovací protokoly